Běluha severní

Běluha severní (Delphinapterus leucas) je ozubený kytovec z čeledi narvalovitých, pro kterého je charakteristické bílé zbarvení. Mohou dorůstat délky až 6 m a hmotnosti 1 600 kg. Mláďata jsou světle šedá a bílou barvu získají až po dosažení pohlavní zralosti ve čtyřech letech. Běluhy patří v současné době mezi zvířata ohrožená vyhubením.

Potrava a lov

Běluhy jsou masožravci, kteří jako svou potravu sbírají mořské živočichy žijící u dna, převážně ryby, ale občas snědí i korýše, chobotnice či sépie. Mají dobře vyvinutý sonarový systém, výtečný sluch a jsou schopny nalézt kořist i ve velmi kalné vodě.

Tělesná konstituce

Jejich průměrná velikost se pohybuje kolem 4,5 metru, někteří jedinci však mohou dorůst až do délky 6 metrů a hmotnosti 1 600 kg. Ovšem 40 až 50 % celkové váhy tvoří tuk, který působí jako výborná izolace ve vodách s teplotou kolem 0 °C. Běluhy představují střední druh sexuálního dimorfismu. Samci jsou o 25 % větší než samice. Na hlavě mají tukový výrůstek, který je poddajný a nafukuje se z čelních dutin. V každé polovině čelisti se nachází 8 – 10 ostrých zubů, které jsou všechny stejné - kuželovité a přibližně 6 cm dlouhé a 2 cm široké. Navzdory tomu, že v sítnici má 150 000 tyčinek na 1 mm2, je barvoslepá. Na vzduchu je krátkozraká, ale ve vodě vidí velmi dobře.

Způsob života

Žijí v malých skupinách, jejichž nejčastější složení bývá ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.

Běluhy plavou velice pomalu, většinou rychlostí jen 10 km/h. Na krátkou vzdálenost jsou sice schopny vyvinout rychlost až 22 km/h, ale ve srovnání s ostatními kytovci to určitě nejsou žádní velcí sprinteři. Na rozdíl od jiných kytovců se také nepotápějí do velkých hloubek ale spíše do mělčin. Ovšem dle některých pozorování byly zaznamenány i jejich velmi ojedinělé ponory do hloubky až 700 metrů. Během těchto hloubkových ponorů, dokáží snížit tepovou frekvenci ze 100 tepů za minutu až na 12. Většinou táhnou v malých skupinách a v arktických vodách vypadají jako kusy tajícího ledu.

Komunikace

Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokací ultrazvukovými vlnami. Slyší ultrazvuk do 200 kHz, zatímco člověk pouze do 20 kHz. Běluhy dovedou vydávat i zvuky, pomocí kterých se dorozumívají. Skládají se z cvakání (12 – 15 kHz), hvízdání (3,45 – 9 kHz), trylkování (4 kHz), troubení (13 kHz), klapání čelistmi a zpěvu (1,28 – 12 kHz). Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun.

Rozmnožování a dospívání

Stejně jako jiní kytovci rodí živá mláďata, přičemž březost trvá 12 měsíců. První mládě může mít samice v 8 letech a od 25 roku začíná její plodnost výrazně klesat. Matky obvykle rodí jedno mládě za 3 roky, které kojí do 6 měsíců. Ve 4 – 5 letech mláďata dospívají. Obě pohlaví dosahují své maximální velikosti kolem 10 let. Běluhy se většinou dožívají 20 let, ale mohou se dožít 30 i více roků. Věk nejstarších jedinců se odhaduje kolem 70 roků.

Výskyt

Vyskytují se v pobřežních studených vodách Arktidy, kde běluhy krouží okolo plovoucích ker. Jakmile se uvolní led na severních pobřežích Grónska, severní Sibiře nebo Aljašky, objevují se běluhy ve velkých skupinách. Pronikají kilometry daleko řekami, které ústí do Severního ledového oceánu. Celková populace je odhadována na 150 000 jedinců.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Délka:
6 m
Váha:
1 600 kg
Obvyklá rychlost:
10 km/h
Věk:
30 let, maximální 70
Výskyt:
v pobřežních studených vodách Arktidy

ZAJÍMAVOSTI

Maximální rychlost:
22 km/h
Nejhlubší ponor:
700 m
Délka ponoru:
3 – 5 min., maximální 18 min.
Počet potomků:
jedno za 3 roky
Kdy dospívá:
ve 4 – 5 letech
Orientace:
podobně jako netopýři - echolokací ultrazvukovými vlnami